Naše exkurze začala 11. 10. 2016 ráno, kdy jsme vyrazili na dlouho cestu do Polska. První zastávkou byl Wawel s královským palácem a gotickou katedrálou. I když jsme byli všichni unavení z dlouhé cesty, obdivovali jsme krásu Krakova, třetího největšího města Polska a dřívějšího královského města. Po krátké procházce po Krakově jsme vyrazili na ubytování.

Druhý den jsme měli naplánovanou cestu do solného dolu Vělička (Kopalnia soli Wieliczka). V současné době se už ve Věličce sůl netěží, důl se stal turistickým centrem. Chodby jsou vykopané v šedé kamenné soli, kterou několikrát během prohlídky můžete olíznout. Můžete se tak sami přesvědčit, je-li všude kolem vás opravdu sůl. Nejhezčí pro mě osobně byla podzemní katedrála Svaté Kingy, vystavěná hluboko pod zemí v solném masivu, která ale působila spíš jako z naleštěného skla. Po prohlídce jsme se vydali do židovské čtvrti Kaziměř (Kazimierz). Od 14. do začátku 19. století byla však samostatným městem ležícím na jih od Krakova. Měli jsme v plánu navštívit i synagogu, ale bohužel kvůli probíhajícímu židovskému svátku a náboženským obřadům  byla pro veřejnost uzavřena. Proto jsme se vydali na Rynek Głowny, hlavní náměstí Krakova, kde jsme si prohlédli Mariánský kostel (Kościoł Mariacki) a tržnici Sukienice.

Další ráno nás čekala cesta do Osvětimi (Oświęcim, německy Auschwitz), přesněji do obou zachovalých částí koncentračního tábora Auschwitz I a Auschwitz II – Birkenau. Pro většinu z nás to byl hlavní cíl zájezdu. Hned po příjezdu jsem na všech pozorovala jakousi deprimovanost. Po několikahodinové prohlídce této „továrny na smrt“ jsme si všichni  uvědomovali krutost a bezcitnost německých  nacistů a samotného Hitlera. I díky naší průvodkyni byla prohlídka velmi silným zážitkem. Myslím, že  Auschwitz by měl každý alespoň jednou za život navštívit. Pak už nás čekala  „jen“ osmihodinová cesta domů.

Monika Marková, 3.E